.... další foto na www.mountainski.cz 

        ..                                                                               

  Když mi před dvěma lety v jedné pražské restauraci ukazoval Jan Pala fotku severní stěny Piku Lenina, ani ve snu by mě nenapadlo, že si na ní letos pořásně ,,hrábnu´´. ,,Asi do toho nastoupíme o půlnoci´´ navrhuju Vladimírovi. Jediná výhoda tohoto přivstání je mráz, který zpevní ledovec takřka do pevnosti betonu. Naším cílem je prostoupit severní stěnu po logické trase alpským stylem (tj. bez budování výškových táborů) na vrchol a následné slyžování po výstupové trase. 6.8. celý den pečlivě balíme, nesmíme na nic zapomenout, ale zároveň nesmíme tahat nic zbytečného. Nakonec to vypadá na 18. kilo bez lyží. V noci ze 6. na 7. srpna toho moc nenaspíme. O půlnoci vycházíme ven ze stanu a je pořádná kosa. Trochu posnídáme. V 1.30 hážeme bágly na záda a jdeme po ledovci pod stěnu. Chvilku to trvá, než se tělo přizpůsobí námaze, ale ostré stoupání po části normálky (klasická sesta přes Pik Razdělnaja) nás probere. Chůze po zmrzlé hluboké orbě sestupových stop je hodně nepříjemná. Překonáme velké trhliny na zlomu ledovce a nad nimi traverzujeme doleva pod severní stěnu. Sníh je zmrzlý na kost a železa perfektně drží. Pomalu začíná svítat a citelně se ochlazuje. Vypínáme čelovky, překračujeme spadlé laviny a pomalu začínáme stoupat. Stěnu napodél protínají pásy zmrzlého sněhu asi 3 metry široké a mezi nimi je sníh krustovatý. Okolní kopce se začínají koupat ve slunci, pouze my asi jako jediní na Pamíru mrzneme. To ještě netušíme že až do oběda, kdy pomalu začínáme hledat místo pro náš malý bivakový stan. Shodujeme se, že ideální to bude pod sérakem, abychom byli chránění před lavinami. Ve výšce přibližně 6000 metrů shazujeme batohy. Máme za sebou 1500 metrů stoupání, Vladimír vaří a já kopu plošinu pro stan. Ve svahu okolo 50° je to pořádná dřina. Když je vše hotovo, zalézáme do něho a až do rána relaxujeme. 9. srpna vstáváme okolo šesté a vaříme čaj. Musíme ho navařit minimálně čtyři litry. Také trochu pojíme a v 8.30 jsme před stanem připraveni stoupat. Hned při prvních krocích je nám jasné, co nás čeká. Hluboký krustovatý sníh. Vypínáme inteligenci a celý den šlapeme. Vítr proti náme žene stěnou ledovou krupici, ale počasí nám přeje. Magicky nás přitahují skály pod vrcholem, ke kterým se dostáváme až okolo čtvrté. To se v duchu loučíme s vrcholem, protože to časově nemůžeme stihnout. Rovněž se na nás začíná podepisovat výška. Nechutenství, kašel a u mě žaludeční potíže. Frekvence kroků se zmenšuje. Asi po patnácti krocích se zlomíme v pase a dýcháme jak lokomotivy. Ve žlabu pod vrcholovým hřebenem začínám opět uvažovat o vrcholu. Cepínem na něj zamířím a nic nemusíme říkat. Stoupáme po hřebeni, pod námi stěna a směrem na jih se nám otvírají fantastické pohledy směrem do Tadžikistánu. Asi 100 metrů pod vrcholovou pyramidou zastavujeme a dál už doopravdy nemůžeme. Máme za sebou 1300 metrů stoupání, je šestá hodina večerní a pokud zde nechceme spát, musíme padat dolů. Stisky rukou, focení a nazouvání lyží. Ještě natočíme nějaké záběry a začínáme lyžovat. S lyžováním se to nedává srovnávat, je to boj. Pod námi se prolamuje zmrzlá krusta a lyžovat se dá pouze v podélných pásech. Před setměním stěnu zahaluje mrak a je nám jasné, že najít stan bude velký problém. Stěna shora vypadá jinak než zdola a stan jsme chytře schovali pod serak, takže není vidět. Nezbývá nám, než hledat naše výstupové stopy a po nich sjet ke stanu. To se nám nakonec v 9. hodin podaří a okamžitě se stmívá. Zalézáme do stanu, něco navaříme a jdeme spát. Brzo ráno mě vyžene ven na mráz potřeba. Je opět krásný den a nás dne čeká pouze sjezd do našeho základního tábora. Po snídani balíme stan a s pořádnými batohy se spouštíme dolů. Uděláme pár oblouků a odpočíváme. Postupně se dostáváme k normáce, kde nás čeká trochu povolený firn a konečně trošku normální sníh. Vychutnáme pár oblouků, přeskočíme trhliny a po sjezdu špinavým ledovcem sundáme lyže a svlékáme se. Je pořádné horko, jakby ne, jsme ve výšce 4500 metrů a do base campu je to ,,pouze´´ chůze po ledovci. Bylo to hezké, ale dost náročné. Možná jsme měli smůlu na sněhové podmínky. Kdyby se nám podařilo sjet z vrcholu až do base campu, byla by to pecka. No snad někdy příště.